U časných impulsních turbín, jako je Lavalova turbína a zpětných turbín, jako je Parsonsova turbína, je oběžné kolo hlavní součástí a jeho účinnost souvisí se složitostí struktury lopatek.
Konstrukce oběžného kola prošla transformací od spoléhání se na empirické vzorce a ruční výkresy k zavedení digitálních simulačních technologií, jako je výpočetní dynamika tekutin a strukturální dynamika.
Na počátku 50. let Wu Zhonghua zavedl trojrozměrnou teorii proudění turbínových strojů (S1, S2 flow surface theory), která byla použita při návrhu turbín pro projekt Three Gorges Dam v mé zemi. [10] Moderní letectví a kosmonautika a další obory používají pro oběžná kola trojrozměrný design průtokové plochy a díky simulační optimalizaci průtokového kanálu se výrazně zlepšila hydraulická účinnost ve srovnání s empirickým návrhem (např. o více než 30 %).
V současné době se technologie oběžných kol transformuje směrem k ekologii a elektronizaci, včetně vývoje konstrukcí s nízkou -hlučností a nízkou-spotřebou a zkoumání kompozitních materiálů, oběžných kol kompatibilních s vodíkovým palivem- a technologie optimalizace topologie založené na strojovém učení.